Jednou z hlavních výhod chovu ovcí je schopnost využívat méně hodnotná rostlinná krmiva, která jsou přeměňována na živočišné produkty. V podhorských a horských oblastech a v místech, kde nelze využívat zemědělskou techniku, je pastva ovcí mnohdy jedinou možností, jak udržet krajinu v kulturním stavu. V posledních letech je v malochovech velmi rozšířeným trendem pořízení si několika ovcí – zahradních sekaček, a to za účelem údržby zatravněných ploch. Stavy ovcí se proto zvyšují, avšak v řadě případů si ovce pořizují lidé, kteří s jejich chovem nemají vůbec žádné zkušenosti. Jedním z velmi rozhodujících faktorů, který rozhoduje o zdraví zvířat a kvalitě jejich chovu je vyvážená krmná dávka.
V jarních až podzimních měsících je základem krmné dávky pastva, seno, zatímco v zimních měsících je základem krmné dávky kvalitní luční seno či konzervovaná silážovaná krmiva. Všechny kategorie ovcí mají mít celoročně přístup k soli (minerálnímu lizu) . Voda musí být k dispozici ovcím celoročně.
Krmení bahnic
Výživa bahnic se řídí jejich reprodukčním cyklem, délkou gravidity a laktací. Období zapouštění je pro ovce charakteristické zvýšenou pohlavní aktivitou. Chovatel by měl na tento fakt reagovat kvalitní výživou (flushing), která pozitivně ovlivní reprodukční cyklus, tj. zajistí výraznou a plnohodnotnou říji, provázenou uvolněním většího počtu oplozeníschopných vajíček. Principem takovéto výživy je nárazové zajištění energie a živin (vitamínů). U zvířat, která mají problémy s kondicí před hlavní zapouštěcí sezónou postupujeme s rozvahou, tj. u ovcí podvyživených dáváme vyšší dávky jadrného krmiva (aby došlo k dosažení optimální kondice), zatímco u ovcí ztučnělých volíme spíše restrikci krmné dávky, tyto tedy krmíme spíše objemnými statkovými krmivy bez přídavku jadrného krmiva. Zejména u ztučnělých zvířat je důležité, aby došlo k dietnímu zásahu již před zapouštěcí sezónou, protože je známo, že zvířata ztučnělá hůře zabřezávají a mají horší plodnost. Navíc nárazová výživa (flushing) by se u takovýchto zvířat míjel účinkem.
Pokud dojde u ovcí k zabřeznutí, lze z chovatelského hlediska rozdělit jejich výživu v období gravidity na dvě období. V prvním období, tj. od 0 do 75 až 80 dne gravidity se ovce krmní zejména statkovými krmivy, tj. lučním nebo vojtěškovým či jetelovým senem, krmnou slámou, okopaninami, v případě výroby konzervovaných krmiv také silážemi (vojtěšková či jetelová siláž – bílkovinné krmivo, kukuřičná siláž – energetické krmivo, jetelotravní siláž – energetickobílkovinné krmivo). Krmiva musí být hygienicky nezávadná a s ovcemi musí být zacházeno podle zásad správné chovatelské praxe, jinak hrozí riziko rané embryonální mortality.
Nejvyšší nároky z hlediska výživy má březí ovce posledních 5 až 6 týdnů před porodem. V tomto období dochází k masivnímu růstu plodu (v tomto období plod získává 60 – 70 % ze své porodní hmotnosti). Vlivem růstu plodu dochází u ovcí ke zmenšování prostoru v dutině břišní, na což musí chovatel reagovat pomalým zvýšením jadrných krmiv při postupně nižším zkrmování objemných krmiv. Dávku jadrného krmiva lze postupně zvýšit až na 0,4 – 0,5 kg na ks a den.
Doba poporodní má také svá specifika. Jde zejména o dostatečnou podporu laktace (produkce mléka pro výživu jehněte či jehňat). Chovatel musí přizpůsobit krmnou dávku u plemenic s vícečetnými vrhy, kde jsou živinové nároky vyšší než u vrhů s jedináčky. Zvýšené nároky na živiny jsou výrazné zejména první dva měsíce laktace, poté je možné již krmiv dávkou, která je typická pro předporodní období.